Mnoho českých subjektů poptávajících překladatelské nebo tlumočnické služby stále dává přednost jazykovým agenturám před přímou spoluprací s překladatelem. Za prvé při vyhledávání příslušné nabídky služeb na internetu se zobrazují na předních pozicích, za druhé je rozšířená iluze, že agentury jsou velké firmy, které za všechno ručí, proto nabízejí kvalitnější služby. Ve skutečnosti však agentury jen málokdy překladatele přímo zaměstnávají, s poptávkou od klienta se zpravidla obracejí na samostatně působící překladatele, které může klient vyhledat i přímo. Z tohoto důvodu kvalita služby poskytované přes agenturu nemůže být vyšší než při přímém odběru od překladatele.
Zadávání překladů a tlumočení agenturám naopak přináší řadu nevýhod a rizik. Za prvé je výrazně dražší, protože překladatelé většinou účtují stejnou sazbu všem odběratelům bez ohledu na to, zda jde o jazykovou agenturu, obchodní společnost podnikající v jiném oboru nebo fyzickou osobu, a agentura musí z něčeho žít, provize ze zakázek tedy tvoří její zisk. Za druhé při práci na zakázkách často vznikají otázky nebo situace, kdy se překladatel potřebuje s klientem poradit, agentura však přímý kontakt mezi nimi zpravidla neumožní, a komunikace jejím prostřednictvím bývá často zdlouhavá a zkreslená.
Zvláště problematické jsou v tomto ohledu překlady se soudním ověřením. Ověřování těchto překladů ze zákona nepřísluší agenturám, ale jednotlivým překladatelům zapsaným na seznamech tlumočníků vedených krajskými soudy. To znamená, že za kvalitu překladu a jeho shodu s originálem je plně odpovědný překladatel, který překlad vypracoval. Tento překladatel je ze zákona nezávislým subjektem, který je vázán pouze obsahem zdrojového dokumentu a řídí se jen svými nejlepšími znalostmi a svědomím, zasahovat do jeho nezávislosti je tedy podobně jako např. u soudců nebo notářům nepřípustné. Nicméně se jazykové agentury často snaží prosadit, aby překladatel použil nějaký konkrétní výraz nebo obrat. Zpravidla tím nesledují kvalitu ani přesnost překladu, ale jen se snaží vyjít vstříc klientovi na újmu přesnosti překladu. Obrátí-li se klient přímo na překladatele, může mu překladatel vysvětlit, co se smí a co nikoliv, poučit o platných předpisech a navrhnout nejvhodnější řešení pro konkrétní situaci. Jak už však bylo zmíněno, agentury tento přímý kontakt umožní jen málokdy.
Žádného rozumně uvažujícího zákonodárce zatím nenapadlo, že by služby např. advokáta nebo notáře mohl zprostředkovávat komerční subjekt, proto situaci, kdy je to možné u soudních překlatelů, považuji za značně nelogickou a škodlivou, neboť veřejná služba, kterou poskytují, je povahou a významem srovnatelná se službou advokátů nebo notářů. Doufám, že v nedávno přijatém zákoně o tlumočnících a překladatelích bude provedena příslušná novelizace, která situaci napraví, a budu se k tomu snažit přispět.
Jazykové agentury mají smysl v podstatě jen u větších zakázek, kdy je třeba zorganizovat spolupráci více překladatelů, u překladů z/do více jazyků, u zakázek kombinovaných, které zahrnují také sazbu, grafiku, tisk apod., nebo u simultánního tlumočení vyžadujícího speciální techniku. Ve všech ostatních případech se víc vyplatí jít přímo za překladatelem.
Ověřený překlad (jemuž se někdy říká také soudní nebo úřední) je úřední úkon, u nejž překladatel z moci úřední ručí za maximální shodu překladu s originálem. Ověřené překlady vypracovávájí soudní překladatelé (dle dosud platného zákona č. 36/1967 Sb. tlumočníci) jmenovaní krajskými soudy, které také vedou jejich seznamy. Kontakt na soudního překladatele pro příslušný jazyk a kraj lze zjistit na portálu Justice.cz nebo přímo na krajském soudu za poplatek 50 Kč.
Při vypracování úkonu překladatel pevně svážě originál s překladem a tlumočnickou doložkou, která obsahuje jeho podpis a razítko a v níž překladatel stvrzuje, že překlad doslovně souhlasí s originálem. Klient by si proto měl rozmyslet, zda originál listiny není pro něj tak významný, že by ho bylo škola svázáním znehodnotit, a případně si nechat vyhotovit ověřenou kopii této listiny, s níž se pak překlad sváže (popř. obyčejnou fotokopii, jde-li o listinu, u niž zákon pořízení ověřené kopie neumožňuje). Může být překladatelem zároveň požádan o zapůjčení i originální listiny, neboť u fotokopií bývá obsah často hůře čitelný (např. razítka).
Dovolím si znovu upozornit, že je soudní překladatel vázán jen obsahem původní listiny, s nímž nakládá dle vlastního nejlepšího vědomí a svědomí. Proto prosím klienty, aby se nesnažili překladateli radit nebo domlouvat, jak má některé konkrétní výrazy či pasáže překládat. § 11, odst. 1 zákona č. 36/1967 Sb. ukládá, že překladatel nesmí provést tlumočnický úkon, jestliže s ohledem na jeho poměr k věci nebo k účastníkům řízení lze pochybovat o jeho nepodjatosti. Proto prosím neuvádějte překladatele v pokušení. Dovolím si připomenout, že křivé tlumočení je trestným činem dle § 347 trestního zákoníku, za nějž lze uložit trest odnětí svobody v délce až dvou let.
Z pohledu práva České republiky tomu nic nebrání, doporučuji se však předem ujistit, že překlad bude akceptován také příslušným úřadem cizího státu. V případě Ukrajiny toto otázku upravuje Smlouva mezi Českou republikou a Ukrajinou o právní pomoci v občanských věcech č. 123/2008 Sb. m. s., podle jejíhož článku 11 listiny, které vydal nebo ověřil příslušný orgán jedné smluvní strany a které jsou opatřeny podpisem odpovědné osoby a otiskem úředního razítka, se použijí na území druhé smluvní strany bez dalšího ověření.
§ 10, odst 1 zákona č. 36/1967 Sb. říká, že je překladatel povinen vykonávat svou činnost osobně. Z tohoto důvodu dodatečné ověřené cizích překladů možné není. Pokud nějaký neověřený překlad už k dispozici máte a potřebujete ověřený překlad téže listiny, snažte se naopak původní překlad překladateli neukazovat ani ho o jeho obsahu blíže neinformovat, aby se jím nenechal ovlivnit. V tomto případě by měl překladatel povinnost úkon odmítnout pro podjatost.
Možné to je a využívá se poměrně často. Typickým případem je situace, kdy státní občan Ukrajiny disponuje starými doklady vystavenými v době Sovětského svazu v ruštině. Vzhledem k tomu, že se přepisy jmen provádějí podle pravidel pro ten jazyk, v němž je vystaven původní dokument, často se stává, že se stejná osoba v různých českých veřejných listinách jmenuje např. buď Serhij Mykolajovyč, nebo Sergej Nikolajevič. Tuto situaci čeští úředníci chápou jen obtížně a požadují jednotný tvar, zpravidla ukrajinský. Dokonalým řešením je nahlásit ztrátu dokladu a požádat na Ukrajině o druhopis, ne každému se to však hodí, proto je častým řešením úředně přeložit původní ruský doklad nejdříve do ukrajinštiny a následně již z ukrajinštiny do češtiny, čímž se dosáhne požadovaného tvaru.
Oprávnění soudního překladatele je omezeno na ty cizí jazyky, které má výslovně uvedené ve jmenovacím dekrétu. V mém případě tedy jde pouze o ukrajinštinu a ruštinu (vedle češtiny, která se předpokládá). Překládám-li dokument obsahující výrazy nebo pasáže v jazyce, pro nějž nemám oprávnění, předmětná místa vynechám, popř. uvedu označení, že je tu text v jiném jazyce.
V praxi to tedy znamená, že nemohu překládat např. ze slovenštiny, ačkoli tomuto jazyku plně rozumím a překlady bez soudního ověření z něj pořizovat mohu (nikoli však opačným směrem). Stejné je to s běloruštinou, kterou mohu běžně (nikoli úředně) překládat do dalších jazyků (ne naopak). Těm, kdo potřebuje ověřený překlad nebo tlumočení z/do běloruštiny, si dovoluji doporučit skvělou kolegyni Kryścinu Šyjanok.
Při překládání z cizího jazyka je soudní překladatel povinen přepisovat vlastní jména dle pravidel stanovených nařízením vlády č. 594/2006 Sb., o přepisu znaků do podoby, ve které se zobrazují v informačních systémech veřejné správy (tento předpis byl naposledy novelizován v roce 2010). Konkrétně jde o přílohu č. 2 PŘEPIS ZNAKŮ CYRILICE, zejména tabulku č. II pro ruštinu a tabulku č. III pro ukrajinštinu. Často se však lze setkat s požadavky klientů, aby se jména cizinců uváděla ve tvaru dle jejich cestovního dokladu, který se od přepisu dle shora citované vyhlášky často liší. Takovým požadavkům vyhovět nelze, je však možné do překladu přidat poznámku pod čárou s odkazem např. na konkrétní doklad (např. cestovní pas) a uvedením tvaru jména dle tohoto dokladu. Je však nutno mít na paměti, že podobné poznámky nejsou úředně závazné a slouží jen k usnadnění identifikace držitele dokladu, popř. jiných skutečností, které z původního dokumentu nevyplývají, jsou však důležité pro jeho pochopení (např. o tom, že uvedená v listině obec byla přejmenována).
Pravidla přepisu jmen v opačném směru, tzn. z češtiny do ukrajinštiny nebo ruštiny, žádný známý právní předpis neřeší. V této věci uplatňuji logický přístup, kdy se snažím přepisovat tak, aby při provedení zpětného přepisu dle nařízení vlády č. 594/2006 Sb. byl výsledný český tvar pokud možno shodný s původním českým tvarem.
Často se setkávám s požadavkem na ověřený překlad dokumentu, který neobsahuje žádné podpisy ani razítka, často jen v elektronickém formátu, s tím, že osoba, která ho má podepsat, zdrojový jazyk neovládá, takže podepíše až překlad. Tato logika je však chybná, protože za pozdější provedené změny překladatel nemůže převzít odpovědnost, takže jakékoli další úpravy již svázaného překladu jen celý svazek znehodnotí. Jediný podpis a jediné razítko, které se na překladu může vyskytovat, je podpis a razítko překladatele. V případě, že vznikne potřeba ověřit něčí podpis pod dokumentem, jehož původní jazyk podepsaná osoba neovládá, se nejlépe osvědčilo řešení vyhotovit dvojjazyčné provedení dokumentu v souběžných sloupcích s tím, že podepisující osoba vychází z jedné jazykové verze, a notář nebo jiná ověřující osoba z druhé. O ověřený překlad se v tomto případě nejedná, protože obě jazykové verze jsou de iure originální. Doporučuji do takového dokumentu doplnit klauzuli o tom, která jazyková verze platí přednostně v případě zjištění rozporů nebo odlišného výkladu.
Překladatel může dodat nejvíce tolik svázaných vyhotovení překladu, v kolika vyhotoveních mu dodáte originál. Příslušná sazba za překlad se účtuje jen u jednoho vyhotovení, ta ostatní se účtují jako kopie sazbou za kus dle ceníku. Stejně se účtují i případné pozdější druhopisy již jednou vyhotoveného překladu.
Účtovací jednotkou u překladů, popř. dalších písemných úkonů (např. korektura) je tzv. normostrana Evropské únie (NS EU), jejíž objem je 1.500 znaků bez mezer. Objem se počítá z cílového (výsledného) textu. Minimální účtovaný objem pro jeden dokument je 0,5 NS (popř. 1,0 NS u ověřených překladů, pokud k předání originálu a odevzdání překladu dochází jinde než v sídle překladatele), dále se zaokrouhluje na 0,1 NS. Pro informaci: u překladů z ukrajinštiny do češtiny se objem textu oproti originálu zmenšuje v průměru o cca 20 %, z ruštiny do češtiny o 25 %; u překladů v opačné kombinaci je nutno počítat s odpovídajícím nárůstem objemu.
Tlumočení se účtuje dle dohody buď po hodinách, nebo celodenní sazbou dle ceníku. Minimální účtovaný rozsah je 1 hodina, dále se zaokrouhluje na 0,5 hod. U tlumočení mimo Prahu, neuplatňuje-li se celodenní sazba, obvykle účtuji cestovní dobu (stejnou sazbou jako tlumočení) a cestovní náklady. V každém konkrétním případě je nutno se dohodnout předem s ohledem na povahu a očekávanou dobu trvání akce.
Zajišťuji tlumočení buď konsekutivní, nebo doprovodné. Simultánní tlumočení nenabízím.
Poptávky na překladatelské a tlumočnické služby přijímám pouze telefonicky. Telefonický pořadník jsem musel zavést z toho důvodu, že zájem o mé služby často (ne-li většinou) přesahuje mou pracovní kapacitu. V situaci, kdy mám tři nevyřízené objednávky, začíná platit tzv. stop stav, kdy o případných dalších poptávkách nejednám až do chvíle, kdy odevzdám alespoň jednu zakázku; v této době zpravidla nejsem na telefonu dostupný. Nemůžete-li se mi v pracovní době dovolat, obvykle to znamená, že právě vyřizuji objednávky klientů, kteří se dovolali před vámi, proto prosím o pochopení, za něž předem děkuji. Z důvodu zamezení pokusů o obcházení telefonického pořadníku také nezveřejňuji e-mailovou adresu, kterou sdělím pouze po telefonické dohodě. V případech, kdy k obcházení přece jen dojde, mohu takovou poptávku přijmout jen s tím, že vedle běžné sazby dle ceníku naúčtuji také jednorázovou sankci za nikoli řádnou poptávku ve výši 300 Kč.